Ale vždyť kvete, ne?

Vzácný květ?

Lidé, kteří se dozvědí, že se věnuji pěstování afrických fialek, se mi často chlubí svými rostlinami. Pyšně mi hlásí, že jim fialky „i“ kvetou – s nadšením pěstitele vzácného kaktusu, který kvete jednou za 50 let. Pokud pak  výsledky jejich snažení vidím (ať už na fotografii nebo dokonce živě), bývá mi nezřídka jejich rostlinek líto. Nejsem svým založením zrovna diplomat, tak pro mě bývá obtížné neranit jejich city, když vidím vytahané, částečně holé klacky se zakrnělými, zaprášenými a skvrnitými listy a pár květy, které rostlina vyprodukovala ve snaze si před smrtí ještě zajistit potomstvo. 

Z pěstitelského hlediska bývá většinou všechno úplně špatně – nevhodný květináč, substrát, zálivka, několik rostlin v jedné nádobě (vždyť to vypadá tak hezky!) a další nešvary. Dívám se na tu rostlinku a říkám si, že by stačilo málo a byla by opravdu nádherná. 

Neoblíbená květina

Potíž je podle mě v mnoha případech v tom, že lidé nemají ani tušení, jak hezky mohou fialky vypadat.

Nedávno jsem své velmi trpělivé kamarádce, která ještě jako jedna z posledních byla ochotná poslouchat, vyprávěla o své sbírce. 

Pár let už u mě na návštěvě nebyla, bydlí dost daleko, a zněla upřímně překvapená. Řekla mi, že ona sama tyhle zaprášené pokojovky s plesnivými listy moc v oblibě nemá.

Když jsem při jiné příležitosti na setkání se svými kamarády přinesla několik kvetoucích rostlin jako dárek, nebyly to neobvyklé květy, co je překvapilo, ale pěkné zdravé listy. 

Zatímco málokdo by asi obdivoval růži, která by měla listy napadené padlím nebo černou skvrnitostí, byť by i kvetla, a pokojový ibišek s několika květy, ale holý a bez listů by asi nepovažoval za krásnou rostlinu, u fialek se, zřejmě pod vlivem zkušeností se zanedbanými rostlinami ze školních tříd, předpokládá, že jinak ani vypadat nemohou. 

Když jsem kamarádce poslala odkaz na video z jedné ruské výstavy, přeci jen snad na ty „umolousané plesnivé popelky“ změnila názor. Kéž by se podařilo podobně změnit představu o tom, jak má vypadat fialka, co nejvíce majitelům „také kvetoucích“ klacků.

Sdílená radost

A tak nám všem milovníkům fialek přeji, ať se nám daří pomáhat objevovat krásu těchto rostlin ostatním, ať si najdeme dost času na focení a zveřejňování fotografií povedených exemplářů a ať máme dost trpělivosti stále znovu radit při problémech a podporovat začínající pěstitele, protože přeci sdílená radost… však to znáte. A třeba se nám časem podaří vymýtit z okenních parapetů „plesnivé“ chudinky, které někdy i kvetou.