Dříve, než budete pokračovat ve čtení tohoto článku, věnujte, prosím, pozornost následujícímu upozornění. Za svůj poměrně dlouhý a pestrý život jsem získala vzdělání v oblasti ekonomiky, teologie, anglistiky, pedagogiky a psychologie. Moje znalosti chemie a botaniky by teoreticky mohly být na úrovni absolventa všeobecného gymnázia, kdyby ovšem od maturity neuběhlo nějakých 35 let. Berte tedy, prosím, následující řádky jako pokus poučeného laika podělit se o své zkušenosti a určitě si vyhledejte skutečně odborné informace jinde.
Jak by mělo být známo i absolventu základní školy, všechny živé organismy se skládají ze tří základních prvků – uhlíku, kyslíku a vodíku. Tyto tři prvky a světlo (o fotosyntéze jsme také slyšeli už na prvním stupněm) jsou základním předpokladem pro život rostliny. Zdrojem uhlíku je CO2 ze vzduchu, zdrojem vodíku a kyslíku obyčejná voda. Existují rostliny (například tilandsie, kterým vzduch a voda k životu naprosto stačí a vše ostatní je nejen zbytečné, ale dokonce škodí). Asi všichni známe „voděnky“, které jsou schopné poměrně dlouhou dobu růst prospívat jen ve sklenici s vodou.
V ideálním případě tedy pěstitel afrických fialek zajišťuje svým rostlinám dostatek světla, pokud možno stabilní a rovnoměrný přísun vody a výměnu vzduchu. U CO2 se trochu zastavím – američtí pěstitelé někdy s nadsázkou zdůvodňují užitečnost pravidelné péče o rostliny tím, že jim při blízkém kontaktu poskytujeme i doplňkový přísun CO2 ze svého dechu. Bude-li se vám tedy zbytek rodiny smát, že na své rostliny mluvíte jako na děti, můžete snadno argumentovat, že nejste blázen, ale provádíte cílené přihnojování na základě vědeckých poznatků.
Ale vážně, proč jsem se tak obšírně rozepsala o vzduchu a vodě. Chtěla jsem zdůraznit, že význam hnojení mnoho, zejména začínajících, pěstitelů přeceňuje. Většina rostlin, fialky nevyjímaje, ke svému životu potřebuje více než jen světlo, vzduch a vodu. Já ale začnu tím, kdy a proč určitě nehnojit.
Velmi často dostávám podobné obrázky živořících rostlin s dotazem, čím je pohnojit, aby se jim začalo dařit.
Mnoho pěstitelů se zřejmě domnívá, že hnojivo je nějaký životabudič, který uzdraví všechny choroby.
Bohužel, hnojením nemocné rostlině opravdu nepomůžeme, daleko spíše její stav ještě zhoršíme.
U fialky na obrázku došlo v důsledku přelití k odumření kořenového systému a rozvratu vnitřního metabolismu. Pokud ji ještě přihnojíme, bude to podobné, jako když se budeme snažit člověka, kterému je špatně od žaludku, protože snědl něco zkaženého, nutit se pořádně najíst, aby se mu udělalo lépe. Ne ne, přátelé, to mu určitě nepomůže, znáte to – dieta a hořký čaj po lžičkách.
Fialky zjevně nemocné, bez rozvinuté kořenové soustavy a fialky čerstvě přesazené nehnojíme.
Dále nehnojíme, nebo hnojení výrazně redukujeme, v obdobích růstového klidu – v zimním období při pěstování bez umělého osvětlení, při příliš nízkých nebo příliš vysokých teplotách. Takže nejprve zajistíme všechny ostatní podmínky – čerstvý substrát, dostatek světla a správnou teplotu, teprve pak řešíme hnojení.
Velmi stručně – nehnojená rostlina pomaleji poroste, nebude mít tak vybarvené listy a květy, pokvete málo nebo vůbec, ale neumře. Následkem nesprávného hnojení může těžce onemocnět nebo i uhynout.
Máme tedy dobře zakořeněnou zdravou fialku. Než se pustíme do přihnojování, pojďme se podívat, jaké další živiny kromě uhlíku, vodíku a kyslíku bude potřebovat.
Makroživin jsou u rostlin základem výživy (asi jako bílkoviny, cukry a tuky u lidí). Patří mezi ně dusík (N), fosfor (P) a draslík (K). Význam jednotlivých prvků si vyhledejte u odborníků, pro laiky jako já je důležité vědět, že dusík je důležitý pro růst, zvláště u mladých rostlin. Spotřeba dusíku se u jednotlivých druhů rostlin liší právě podle tempa jejich růstu – jinou spotřebu budou mít rychle rostoucí zelené rostliny (třeba potos, ať si pořád neberu do úst to pověstné rajče), jinou rostliny pomalu rostoucí, často kvetoucí rostliny. Fosfor a draslík jsou důležité pro celkové zdraví rostliny (rozvoj kořenové soustavy, buněčnou stavbu) a nasazení květů a plodů.
Slovo mikro naznačuje, že jich rostliny využívají jen stopové množství, trochu by se daly přirovnat k vitamínům. Význam jednotlivých prvků si opět můžete vyhledat, pokud vás to zajímá. Někteří vědečtěji zaměření pěstitelé se snaží podle vnějších příznaků určovat, které prvky jejich rostlinám chybí nebo naopak přebývají, je to ale věc velmi ošemetná. Přebytek jednoho prvku totiž může vést k tomu, že je blokováno využití jiného… Takže to nejlepší, co můžete udělat, je důvěřovat výrobcům hnojiv – mikroživiny se do nich nedodávají jednotlivě, ale v komplexu – namíchané ve správném vzájemném poměru.
Na využitelnost jednotlivých prvků má zásadní vliv pH substrátu/vody a okolní teplota. Proto je velmi důležité udržovat substrát čerstvý, tedy často přesazovat. A než začneme živiny přidávat, zamysleme se, jestli už jich nemají dost z jiných zdrojů.
O zdrojích základních stavebních prvků buňky – kyslíku, vodíku a uhlíku už jsme se zmínili. Zdrojem všech ostatních prvků je u pokojových rostlin substrát, zálivková voda a případné hnojivo. Slovo případné zdůrazňuji, protože existují pěstitelé, kteří své fialky nepřihnojují vůbec a doplňování živin řeší častým přesazováním. Složení substrátu hraje samozřejmě zásadní roli (více jsem o problematice složení substrátu psala například zde). Komerčně prodávané substráty obvykle obsahují startovací dávku komplexního hnojiva, která vystačí na několik týdnů, pak je vhodné začít mírně přihnojovat. Používání granulovaných hnojiv s postupným uvolňováním živin se pro africké fialky nedoporučuje, existuje značné riziko přehnojení, ale jsou pěstitelé, kteří s ním nemají špatné zkušenosti. Já jsem zkoušela do substrátu přidávat velmi malé množství granulovaného hnoje, u standardů fungovalo dobře, miniatury měly tendenci přerůstat, může to být ale jen můj subjektivní dojem.
Jako ideální zdroj živin v substrátu se jeví příměs kompostu. Máto to však svá úskalí – osobně nedoporučuji domácí kompost – jen málokdo může zaručit, že je opravdu zralý a kompostování proběhlo tak dokonale, že neobsahuje žádné patogeny a škůdce. Komerčně prodávaný balený kompost je o něco lepší řešení, může ale obsahovat kvůli nevhodnému skladování larvy smutnic (ostatně podobně jako všechny komerčně prodávané substráty), mně se osobně nejvíce osvědčila příměs vermikompostu.
Pěstitelé jsou zvyklí u zálivkové vody sledovat celkovou tvrdost a pH, oboje má vliv na dostupnost živin pro rostliny. Tvrdá voda může být na jednu stranu dobrým zdrojem vápníku (ale pozor, celková tvrdost je daná obsahem vápníku a hořčíku, přičemž v některých lokalitách může převažovat hořčík. Pokud vás problematika měření tvrdosti a vztahu tvrdosti a pH zajímá, najděte si, prosím, odbornější informace. V každém případě, čím tvrdší voda, tím horší příjem živin rostlinami. Kromě toho se může objevovat sediment (vodní kámen) nejen na okrajích květináčů, ale při zvýšené vlhkosti se mohou objevovat rezavé krystalky solí na listech rostliny a působit jejich poškození (většinou se tento jev přičítá přehnojení, ale podle mých zkušeností se objevuje i u nehnojených rostlin zalévaných tvrdou vodou).
Málo pozornosti už ale pěstitelé obvykle věnují dalším parametrům vody. V drtivé většině případů zaléváme vodou pitnou, která musí splňovat normy s ohledem na lidské zdraví. Příslušné předpisy i složení vámi používané vody jsou opět k dohledání jinde (především u vašeho dodavatele vody). Pitná voda může obsahovat různé mikroprvky (ne vždy ve formě přístupné rostlinám). Docela určitě v ní nenajdete fosfor a draslík, takže rostlinám dlouhodobě pěstovaným jen ve vodě bez přidání živin, začnou časem chybět. Zato ale může obsahovat poměrně významné množství dusíku. My akvaristé o tom víme své – koncentrace dusičnanů podle normy pro pitnou vodu může být příliš vysoká nejen pro kojence, ale i pro ryby a jiné vodní živočichy. A přidáme-li do vody s koncentrací 50mg/l ještě hnojivo s obsahem dusíku, může snadno dojít k přehnojení.
V případě velmi tvrdé vody nebo vody obsahující příliš mnoho dusičnanů (můj případ) je proto vhodné použít vodu z reverzní osmózy (nejlépe se osvědčuje smíchat kohoutkovou vodu s tou demineralizovanou, poměr je třeba vyzkoušet, já používám 1:1). Jen je v takovém případě potřeba se smířit s náklady navíc.
A konečně jsme u toho regálu přetékajícímu různobarevnými lahvičkami, krabičkami, sáčky jako z alchymistovy dílny. Kdo se v tom tedy má vyznat a co si vybrat?
Názory na to, jaké je nejvhodnější hnojivo pro africké fialky, se v průběhu let velmi mění – pamatuji si dobu, kdy se doporučovala výhradně minerální hnojiva bez obsahu močoviny s vysokým podílem fosforu (to je to prostřední číslo) nebo draslíku (to je to poslední číslo, v našich krajích je to většina hnojiv určených pro kvetoucí rostliny). V poslední době převažuje u amerických pěstitelů názor, že obsah makroprvků by měl být stejný (tedy všechna tři čísla stejná, např. 4-4-4).
Pokud se u výše zmíněného regálu vybavíte silnou lupou a začnete zkoumat složení, zjistíte, že se většinou nic moc nedozvíte. Řada výrobců uvádí pouze výše zmíněný poměr N-P-K a vůbec se nezmiňuje o obsahu mikroprvků. Někdy není vůbec jasné, jestli hnojivo mikroprvky vůbec obsahuje. Dále zjistíte, že speciální hnojiva (prodávaná v malých baleních a za speciální ceny, třeba to na fialky) se dost často svým složením významně neliší od svých levnějších univerzálních sourozenců. Zvláště pokud je ve složení uváděno pouze NPK, je otázkou, čím je to hnojivo tak speciální.
Které bude nejlépe vyhovovat vašim pěstebním podmínkám, musíte nakonec vyzkoušet sami -s ohledem na používaný substrát, zálivkovou vodu, metodu zálivky, finanční možnosti .. Nezapomínejte při tom na hlavní zásadu – neprovádět více změn na jednou a neprovádět změnu najednou u celé sbírky.
Dávkování hnojiva věnujte prosím maximální pozornost. Uvědomte si:
Pro fialky zalévané běžným způsobem se většinou používá 1/3 koncentrace doporučené výrobcem, při knotové zálivce 1/10, u hnojiv z grow shopu bych určitě zvolila ještě vyšší ředění. Přihnojování by mělo být pokud možno pravidelné a rovnoměrné, lepší je častější hnojení s nižší koncentrací, u knotové zálivky máte možnost buď hnojit doplňkově zálivkou horem nebo přidávat hnojivo přímo do zálivkové vody v zásobníku.
V ideálním světě tedy nehnojíte čerstvě odsazené a přesazené rostliny, rostliny v růstové fázi přihnojujete hnojivem s vyšším obsahem dusíku, v květové fázi s vyšším obsahem fosforu a draslíku. A ještě možná berete ohled na různé potřeby různých odrůd. Pokud máte jako já více než 2000 rostlinek, je to v praxi opravdu obtížně proveditelné. Jako mnozí jiní „velkosběratelé“ to řeším tak, že používám zálivkovou vodu s hnojivem pro všechny rostliny stejně – ovšem obsah hnojiva je opravdu mikroskopický. Dále střídám hnojivo s Vitality Komplexem – jeden týden hnojivo (většinou organické), jeden týden Vitality Komplex, jeden týdnem bez hnojiva. Připomínám, že můj substrát (kokosové vlákno, perlit a velmi malé množství Vermikompostu) příliš živin neobsahuje.
Obsah Blíží se sezóna předpěstování rajčat a přesazování pokojových rostlin, tak jsem se konečně rozhodla dokončit článek o vhodném substrátu pro pěstování fialek. Co mají
Fialky jsou napadány celou řadou chorob a škůdců, z nichž nejčastější jsou mšice, třásněnky a různé druhy roztočíka. Ten nejběžnější škůdce ale překvapivě nepochází z
Psaní o chorobách a škůdcích jsem se zatím vyhýbala ze dvou důvodů – jednak v této oblasti kromě periodických problémů s padlím a třásněnkami
Bylo by krásné, kdyby existoval jeden jednoduchý spolehlivý návod, jak úspěšně pěstovat africké fialky, jenže bohužel nic takového vám poskytnout nemohu.
Aby člověk vypěstoval zdravé, souměrné, bohatě kvetoucí rostliny, musí všechny obecné rady a doporučení přizpůsobit svým konkrétním podmínkám, jako jsou osvětlení, teplota, vzdušná vlhkost, kvalita vody a podobně.
Také já neustále experimentuji a hledám inspiraci u jiných pěstitelů, především ruských, ukrajinských a amerických.
Ne všechny mé pokusy končí úspěchem , dopouštím se omylů, nevyhýbají se mi choroby ani škůdci. O tyto své zkušenosti se s vámi zde chci podělit.
Případné odkazy na jiné webové stránky jsou přidány pouze pro pohodlí návštěvníků a nejedná se o placenou reklamu.