Fialky jsou napadány celou řadou chorob a škůdců, z nichž nejčastější jsou mšice, třásněnky a různé druhy roztočíka. Ten nejběžnější škůdce ale překvapivě nepochází z říše bezobratlých, ale je to nám dobře známý savec – homo sapiens sapiens. Ano, jako u všeho v přírodě je i u fialek jejich největším nepřítelem člověk. Nemám v úmyslu se zabývat zhoubným vlivem člověka na fialky v jejich přirozeném prostředí, ale škůdci, kteří se běžně vyskytují mezi pěstiteli a na první pohled jsou od těch neškodných (ba někdy i prospěšných) často k nerozeznání.
Níže uvedený výčet podtypů vrahů fialek si naprosto nečiní nárok na vědeckost a úplnost. Někteří jedinci často vykazují rysy více kategorií, anebo postupně přecházejí z jedné do druhé (možná jsou to nějaká stadia vývoje?).
Pěstitel fatalista si, často i opakovaně, pořídí jednu nebo i několik rostlin, které dříve nebo později skončí v botanickém nebi. Fatalista podle nátury konstatuje, že uhynuly, zašly nebo chcíply, protože u něj se fialkám nedaří. V lepším případě skončí u prvního pokusu a dále se o pěstování nesnaží, tudíž ve fialkové populaci velké škody nenadělá.
Ovšem pozor, vyskytují se i takoví (zřejmě dobře finančně zajištění) fatalisté, kteří se stoickou vytrvalostí nakupují další a další rostliny. Nezapomenu na paní, která si objednala 30 rostlin, přes zimu jí – její slova – chcíply a na jaře objednávala 40 dalších.
Optimista si často včas všimne toho, že s rostlinou něco není v pořádku, ale vyčkává, že se to samo spraví. Většinou tak dlouho, že se z malého, snadno řešitelného problému (třeba napadení mšicemi nebo počáteční padlí) stane problém fatální. Takže když konečně začne zkoumat, jak rostlině pomoc, bývá už pozdě.
Dle mých zkušeností patří k nejrozšířenějším. Fialky si pořizuje pro jejich květy, což samozřejmě není samo o sobě nijak překvapivé. Květomil je ovšem do květů tak zahleděný a šťastný, dokud rostlina produkuje alespoň nějaké, vůbec ho netrápí, že má pokroucené, sklovité, skvrnité nebo jinak nezdravé listy a evidentně s ní není něco v pořádku.
Asi tak jako zamilovaný mladík na schůzce, který je nadšený z toho, jak se jeho milá pro něj vystrojila, jak jí planou oči a červenají se líčka, že ty vodnaté pupínky, co slečně začínají vyskakovat na různých místech, velkoryse přehlédne, a ani poněkud příliš žhavé polibky ho nepřivedou k tomu, aby slečně nabídl teploměr.
Zatímco mi takový květomil nadšeně líčí, jak mu ta fialka ode mě ještě nepřestala kvést, mně už v hlavě zvoní umíráček.
„Odborník“ je člověk, který přesně ví, jak se fialky mají pěstovat. To zní jako naprosto ideální situace – potíž bývá v tom, že takový pěstitel buď nezná, nebo tvrdošíjně ignoruje doporučení skutečných odborníků, které vycházejí z toho, v jakých podmínkách rostliny žijí v přírodě.
Většinou se drží klasických mýtů – fialka se zalévá pouze do podmisky, substrát je nutné nechat před další zálivkou pořádně proschnout, rosení nebo dokonce sprchování rostlinám škodí… Ale může být i inovativní – znám paní, která trvá na tom, že bude fialky pěstovat při 15 °C (možná i méně) na nevytápěné chodbě, jinou, která je tvrdošíjně sází do obřích květináčů a další, co je hnojí jako rajčata.
Zvláštní kategorií „odborníků“ jsou zastánci nejrůznějších babských rad – od hnojení vším možným a nemožným po roztodivné metody likvidace škůdců.
„Odborník“ často bývá zároveň i květomilem i fatalistou. On(a) dělá vše správně, ale rostlina prostě „odešla“, to se tak někdy stane.
„‚Vědec“ je v mnoha ohledech opakem „odborníka“- samozřejmě pouze mezi fialkovými škůdci. Jedná se o pěstitele, který se horlivě zajímá o nejnovější poznatky a trendy v oblasti substrátu, osvětlení, hnojení a nevím, čeho všeho ještě. A také je okamžitě uvádí do praxe. Ve svém nadšení a snaze rostlinám prospět, neustále zkouší něco nového . Od skutečného vědce se liší tím, že změny provádí u všech rostlin najednou a obvykle nečeká dost dlouho, aby vyhodnotil výsledky. Extrémní případy dokáží během měsíce vystřídat tři různé substráty a tři různá hnojiva.
„‚Chemik“ je, myslím, typickým produktem dnešní doby, nebo spíše typickým dnešním pacientem. V běžném životě místo pohybu a zdravého jídelníčku polyká hrsti potravinových doplňků a čím víc za ně utratí, tím zdravější si připadá. Při pěstování fialek se to projevu tak, že pokud má rostlina nějaký problém, nenapadne ho zkontrolovat substrát, přesadit, postavit na jiné místo. Místo toho začne shánět to správné hnojivo. S „vědcem“ má společné to, že čeká okamžité výsledky. Pokud se během pár dní nic nezmění, zkouší něco nového, nebo ještě přidá postřik, protože začne mít podezření na nějakého škůdce.
Celkově mnoho těchto skutečných škůdců přičítá své pěstitelské chyby škůdcům z říše hmyzu, tedy pardon, bezobratlých, roztočíci hmyz nejsou. Zvláště na chudáka roztočíka se toho svede hodně – je totiž příhodně pouhým okem neviditelný, takže nevadí, že ho nevidíme, podívejte se na ty listy, určitě tam někde musí být, že. A ke stresu fialky sužované nevhodným substrátem ještě přidají chemický postřik. A protože se po týdnu nic nezmění, přidají další, anebo ji zlikvidují, netušíc, že fialka s rozvráceným metabolismem se bude i při správné péči vzpamatovávat týdny i měsíce.
Je, myslím, zjevné, že jsem tento článek psala s velkou nadsázkou a v žádném případě jsem se nechtěla někoho dotknout. Pokud ale máte pocit, že se v některém „škůdci“ poznáváte, není to nic strašného. Velká část z nás si prošla všemi nebo téměř všemi kategoriemi, já osobně určitě ano – od fatalisty po chemika. Chtěla jsem jen říct to, co říkám pořád dokola – kochejte se květy, ale nezapomínejte na listy a neignorujte problémy. Na druhou stranu ale nedělejte ukvapené závěry a dejte rostlinám čas na to, aby zpracovaly změny.
Důležité upozornění Dříve, než budete pokračovat ve čtení tohoto článku, věnujte, prosím, pozornost následujícímu upozornění. Za svůj poměrně dlouhý a pestrý život jsem získala vzdělání
Obsah Blíží se sezóna předpěstování rajčat a přesazování pokojových rostlin, tak jsem se konečně rozhodla dokončit článek o vhodném substrátu pro pěstování fialek. Co mají
Psaní o chorobách a škůdcích jsem se zatím vyhýbala ze dvou důvodů – jednak v této oblasti kromě periodických problémů s padlím a třásněnkami
Bylo by krásné, kdyby existoval jeden jednoduchý spolehlivý návod, jak úspěšně pěstovat africké fialky, jenže bohužel nic takového vám poskytnout nemohu.
Aby člověk vypěstoval zdravé, souměrné, bohatě kvetoucí rostliny, musí všechny obecné rady a doporučení přizpůsobit svým konkrétním podmínkám, jako jsou osvětlení, teplota, vzdušná vlhkost, kvalita vody a podobně.
Také já neustále experimentuji a hledám inspiraci u jiných pěstitelů, především ruských, ukrajinských a amerických.
Ne všechny mé pokusy končí úspěchem , dopouštím se omylů, nevyhýbají se mi choroby ani škůdci. O tyto své zkušenosti se s vámi zde chci podělit.
Případné odkazy na jiné webové stránky jsou přidány pouze pro pohodlí návštěvníků a nejedná se o placenou reklamu.