Co je malé, to je hezké

Vývoj osobního vkusu

Ono s tím osobním vkusem je to trochu složitější, alespoň ten můj se v průběhu času dost mění. A všimla jsem si, že mnoho fialkářů prodělalo podobný vývoj jako já – k pěstování fialek je přitáhly velké a složitě zbarvené květy standardů a teprve postupně se naučili oceňovat rozmanitost a něžnou krásu jejich menších sestřiček a nakonec je začaly přitahovat rostlinky ne prvoplánově krásné, ale něčím zvláštní a jedinečné. 

Prvních pár miniaturek se ke mně dostalo více méně omylem v době, kdy jsem o jejich existenci neměla ani tušení, nakupovala podle popisu barvy květů v katalogu a ostatním informacím nevěnovala moc pozornosti. Z lístků několika miniaturních odrůd, které jsem takto pořídila, se mi, pokud si dobře vzpomínám, podařilo vypěstovat jen trailery Pixie Blue a Pixie Pink, zbytek mi uhnil, protože jsem v té době z neznalosti všechny listové řízky zakořeňovala ve vodě. 

Když jsem po delší přestávce, kdy jsem z osobních důvodů odsunula pěstování pokojovek na vedlejší kolej, znovu zakládala svou sbírku fialek, tentokrát už řádně poučená o tom, co je to miniatura, polominiatura, standard či trailer, o pořízení minifialek jsem ani na chvíli neuvažovala, po pár letech jsem se rozhodla, že jich pár vyzkouším a uvidím, jak se mi budou zamlouvat, a nakonec se do nich naprosto zamilovala.  A jak už to u zamilovaných bývá, ráda bych, aby byli zamilovaní všichni (nebo alespoň většina).