Vana plná nádobí
3 října, 2023
Faktem je, že mezi fialkami většinou nežije jen pěstitelka, ale také zbytek její rodiny. Jednou z věcí, na které si mé potomstvo stěžuje, je neustále
Menu
Koupit si dnes fialku není tak složité, ani když se nechcete omezit výběrem v obchodech. Většina z nás dnes nakupuje na internetu a vybírá podle fotografií. Já někdy s trochou nostalgie vzpomínám na své fialkářské začátky před více než dvaceti lety. Internet byl tehdy v plenkách a já jsem si fialky objednávala od paní Braunové, na jejíž inzerát jsem náhodou narazial v časopisu Zahrádkář.
Fungovalo to tak, že člověk poslal dopis se žádostí o katalog a přiloženou známkou a paní Braunová mu obratem poslala na stroji psaný katalog (teprve dnes si uvědomuji, co s tím musela mít práce, kopírky také nebyly). Katalog samozřejmě neobsahoval obrázky, trochu mě mrzí, že jsem si žádný neschovala.
Když přišly objednané lístky, mívala jsem podobné pocity jako dnes. S napětím jsem rozbalovala lístečky nezvyklých tvarů a barev a těšila se, co z nich vypěstuji. I dnes je to dost napínavé, protože rozdíl mezi tím, jak fialka vypadá na fotografii či na videu a jak vypadá ve skutečnosti bývá značný. Tehdy to ale bylo mnohem napínavější – na základě prostého popisu a názvu bylo těžké udělat si realistickou představu o tom, co by mohlo vyrůst.
Kouzlo tajemného ještě podtrhovaly názvy fialek, vesměs v angličtině. Dnes jsme angličtinou obklopeni a mnozí z nás ji denně používají, ale tohle byla doba krátce po revoluci a cokoli anglického znělo všem trochu exoticky. A pro mě, nadšenou angličtinářku, měl ten jazyk vždy zvláštní kouzlo.
To, že fialka měla své jméno a ještě v cizím jazyce, z ní dělalo něco výjimečného mezi ostatními pokojovými rostlinami, které jsem tehdy pěstovala. A tak jsem denně obcházela ty zakořeňující se lístečky a mladé rostlinky a ty, často podivné, názvy jsem si opakovala jako nějaké kouzelné zaříkávadlo.
Mnoho začínajících pěstitelů to ale mělo i má trochu jinak. Názvům často z důvodu neznalosti jazyka nerozumějí a je to pro ně jen shluk písmen složitý na zapamatování. A i když rozumějí, název sám jim důležitý nepřipadá a první, co udělají při nákupu šlechtěné fialky je, že jmenovku hodí do koše. A docela určitě si neuvědomují, co vlastně vyhazují. Myslím, že to stojí za trochu zamyšlení.
Životní pouť kterékoli z vašich fialek velmi pravděpodobně začala před několika lety, jedná-li se o žhavou novinku, nebo také, v případě těch klasických odrůd, před několika desítkami let stovky nebo tisíce kilometrů daleko (pokud samozřejmě nejste majiteli některé české odrůdy, kterých není mnoho).
Všechno začalo tím, že někdo opylil květ fialky, velmi pravděpodobně takových opylení provedl mnoho, trpělivě čekal, až se vytvoří semeník a semínka uzrají. Ze vzešlých sazeniček po dlouhém rozhodování vybral ty nejzajímavější, které dále pěstoval v několika generacích, než se konečně rozhodl dát té vaší jméno a poslat ji do světa. Celý proces může být ještě složitější a trvá několik let.
Pěstitel na druhém konci světa možná vyšlechtil tu vaši odrůdu jen pro zábavu, možná si šlechtěním fialek a jejich prodejem vydělává na živobytí. Její cena na počátku mohla být i poměrně vysoká, ale šlechtitel na ní sotva zbohatl. Ve světě fialek neexistují ochranné známky, takže v okamžiku kdy ji vypustil do světa, začala se nezávisle na něm množit a šířit. Vše, co šlechtiteli nakonec zůstane, je název fialky, který ho připomíná.
Možná máte svoji rostlinku přímo od šlechtitele, pak vám asi nemusím význam zachování názvu vysvětlovat. Ale daleko spíše prošla rukama mnoha dalších pěstitelů, než se dostala k vám. Oni všichni pěstované rostlinky pečlivě označili jménem a vyřadili z pěstování všechny, které původním vlastnostem neodpovídali – známé jako sporty.
Přijde mi úžasné, že to, co mi roste na polici je v podstatě stejná rostlina, jako ta první, která kdy byla vypěstovaná. Dost často myslím na šlechtitele a všechny, kteří ji přede mnou s láskou a péčí pěstovali tak, aby její genetická informace zůstala zachovaná a cítím se s nimi tak nějak ve spojení.
Já vím, že stejné to je i s tím nejobyčejnějším předmětem denní potřeby, který bereme jako samozřejmost. Každý nás spojuje skrze jejich práci s lidmi, které nikdy nepoznáme. Ale právě v tom jsou fialky jiné – ten, který jim pomohl na světlo světa, není někdo neznámý. Až na pár výjimek jeho jméno známe, dokud známe jméno fialky. A je to velká zodpovědnost, postarat se, aby ani jedno nebylo zapomenuto.
Předpokládám, že mnozí z vás si po mém předcházejícím lyrickém výjevu poklepali na čelo a řekli, že vám může být šlechtilel i celá historie odrůdy ukradená, že pro vás je důležité, že konečně máte fialku, která barevně ladí se závěsy v obývacím pokoji a víc vás nezajímá.
Přesto se vyplatí její název znát. Jednak se přímo z něho dá často vyčíst poměrně dost užitečných informací, jednak si můžete, pokud znáte název, o pěstování odrůdy ledacos dohledat (tedy v češtině zatím moc ne) nebo se na zvláštnoti pěstování poptat na sociálních sítích. Zvlášť pokud jste jako začátečník vybírali jen podle fotografie květu a teď si ani nejste jistí, jestli je to standard, miniatura nebo trailer.
Pokud znáte název, můžete také úspěšně prodat případné přebytky (určitě na tom nezbohatnete, varuji vás předem, ale může vám to pokrýt část nákladů na pěstování).
A v neposlední řadě se velmi často stává, že ze záměru pořídit si jednu růžovou, jednu modrou a jedu bílou se stane sběratelský koníček a najednou sami zatoužíte znát jména těch, které pěstujete.
A nakonec – stejně si ji musíte alespoň v duchu nějak pojmenovat – a možná zjistíte, že je trochu rozdíl, když jdete zalít „tu velkou růžovou“ nebo Princeznu Turandot (RM-Printsessa Turandot).
Tak, teď už je snad jasné, že zbavit fialku jména úmyslně je těžký zločin, který vzácnou krásku degraduje na „další kytku na parapetu“. Ale teď vážně. Ve skutečnosti (kromě sběratelů, kteří důsledně každou bezejmennou fialku ze své sbírky odstraňují) má skoro každý pěstitel doma nějakou bezejmennou fialku (často označovanou NOID, zkratka z anglického no identification).
To nutně neznamená, že fialku o jméno připravili záměrně. Někdy to mohou být pozůstatky z počátků pěstování fialek, kdy dotyčnému na jménu nezáleželo, ale také se může jednat o fialky zakoupené v obchodě (u komerčních odrůd se bohužel názvy neuvádějí), darované, zaslané omylem místo jiné odrůdy, nebo ty, u kterých se jmenovka ztratila nešťastnou náhodou.
Pokud se jedná o fialku, kterou jste právě zakoupili, existuje u nás osoba, která vám ji pravděpodobně dokáže určit – paní Michaela Kroupová, jejíž internetové stránky www.africanviolets.cz vřele doporučuji. Pokud se jedná fialku zakoupenou před delší dobou, název už se dohledat nedá a musíte se smířit s tím, že bude bezejmenná.
Pokud jste dostali jako dárek fialku právě zakoupenou v květinářství, je možná šance, že ji ještě někdo dokáže určit. Ovšem v častém případě, kdy vyžebráme lísteček zajímavé fialky, která už nějakou dobu roste u někoho známého (nebo i neznámého) na okně, nemá žádný smysl snažit se názvu dopátrat. Na světě existují desetitisíce odrůd a některé jsou od sebe naprosto k nerozeznání.
Všichni jsme jen lidé a pokud objednáváte jako já fialky po internetu, možná se vám už stalo, že vám prodejce omylem zaslal jinou odrůdu. |Pokud máte podezření, že to je případ vaší rostliny, můžete se zkusit na dotyčného obrátit, on/ona ví, co má ve sbírce a možná ji dokáže identifikovat.
Určitě existují dokonalé bytosti, které mají bezchybnou evidenci a nikdy se jim žádný název neztratí – mají můj obdiv. Já patřím do té druhé skupiny – přes několikanásobné „jištění“ se mi občas stane, že zjistím, že mám na květináči místo názvu a data přesazení dvě cedulky s datem nebo naopak dva různé názvy a někdy dokonce vůbec nic.
Pokud se jedná o matečnou rostlinu, nebývá to problém, velkou část z nich dovedu identifikovat i jen podle listů, nebo si prostě počkám, až rozkvete. Až na pár výjimek, kdy jsou mnou pěstované odrůdy téměř identické, nehrozí, že bych se dopustila omylu.
Pokud se mi to stane u nově množené odrůdy, je to trochu horší, každopádně musíme počkat, až rostlinka vykvete. Pokud víme, co jsme objednávali, pravděpodobně ji dokážeme vylučovací metodou určit docela spolehlivě. Pokud nemáme ani seznam objednaných odrůd, můžeme se obrátit na prodejce. Pokud nevíme od koho jsme rostlinku pořídili (o důležitosti evidence více zde), nezbývá nám, než ji zařadit mezi bezejmenné.
Samozřejmě ale nikdy nešíříme fialku pod nějakým názvem dál, pokud si nejsme stoprocentně jistí jeho správností.
Velmi častým problémem není úplná ztráta názvu, ale jeho zkomolení nebo použití překladu
V současné době je většina názvů fialek buď v angličtině nebo v ruštině či ukrajinštině. Z toho ovšem plynou určité problémy.
Se jmény fialek v angličtině bývá nejmenší potíž. Pěstitel jazyka neznalý ho sice může snadno zkomolit, přidat, přehodit, vynechat písmenko. Takové chyby ale nebývá obtížné opravit.
Skutečný problém může nastat pouze u nových neregistrovaných odrůd některých amerických šlechtitelů, kteří si potrpí na slovní hříčky a záměrné pravopisné chyby. Momentálně dumám nad správným názvem fialky Wesley’s Lifeforce nebo Wesley’s Lyfeforce – zatím jsem se setkala s oběma variantami a asi mi nezbude, než se obrátit přímo na šlechtitele, pokud na něj najdu kontakt.
Přepis z azbuky do latinky
O poznání horší situace je s názvy v ruštině a ukrajinštině. Prvním problémem je přepis z azbuky do latinky. Češi i představitelé jiných slovanských národů (především Poláci), mají tendenci přepisovat názvy foneticky s pomocí vlastních diakritických znamének (háčků a čárek). Takový přístup je samozřejmě velmi lákavý – snadno názvy přečteme a výslovností se alespoň přiblížíme těm původním.
Jenže takový přepis je bohužel zase srozumitelný pouze příslušníkům jednoho národa – Češi přečtou názvy přepsané podle české abecedy, Poláci je přepíší pomocí svých spřežek, jinak je zase přepíší třeba Němci.
Z toho důvodu by se měl používat jednotný přepis podle pravidel Knihovny Kongresu Spojených států amerických. (Automatický přepis zde. U názvu v ruštině je třeba zatrhnout Unicode, u přepisu do latinky druhou možnost – ALA-LC (Library of Congress) Romanization without Diacritics [Russkii iazyk]). Může se nám to nelíbit, a mně osobně se to velmi často nelíbí, protože pokud budeme číst název odrůdy na základě tohoto přepisu, bude často od znění originálu velmi vzdálený. Například název fialky АВ-Ежик в Тумане bude foneticky do češtiny přepsaná AV-Jožik v Tumaně (já vím, že to není stejné ž, jako to naše, ale přeci jen…) zatímco oficiální přepis je AV-Ezhik v Tumane, ale jiná cesta opravdu není.
Zejména u amerických pěstitelů se často setkávám s více či méně přesnými překlady názvů z ruštiny do angličtiny. Na jednu stranu chápu, že pro ně jsou ruské názvy stejně nesrozumitelné jako by pro mě byly názvy v maďarštině, na druhou stranu tak vznikají docela slušné zmatky. Pokud umíte rusky a máte trochu přehled o odrůdách, je šance, že na správný název přijdete hned, pokud umíte rusky a danou odrůdu neznáte, bude to trochu větší detektivka.
Ruští a ukrajinští pěstitelé se většinou úzkostlivě snaží zachovat původní název odrůdy, překlady tedy nepoužívají, běžné jsou ale nechtěné zkomoleniny.
Zvláštní případ jsou někteří polští pěstitelé, kteří zdárně kombinují nepřesné překlady do polštiny s nepřesnými přepisy výslovnosti a častým vynecháváním nebo zaměňováním prefixů (viz níže). Tam je pak zjištění původního názvu úkol vpravdě detektivní.
Výše uvedené samozřejmě neznamená, že by nás neměl význam názvu v původním jazyce zajímat, naopak, sama jsem se na začátku zmiňovala o zvláštním kouzlu, které ta jména mají. Jen bychom se měli vyvarovat toho, abychom fialku pod přeloženým názvem šířili dál.
Názvy ruských a ukrajinských odrůd zpravidla začínají prefixem – většina šlechtitelů z těchto zemí používá svoji originální zkratku. Při množství odrůd, které v těchto fialkářských velmocích každý rok vznikají a upadají v zapomnění je to opravdu nutnost, aby se zabránilo tomu, že různé fialky budou mít stejné jméno. Pro ilustraci přidávám fotografie dvou fialek, které se obě jmenují Zoriane Siaivo. Ovšem LE-Zoriane Siaivo je panašovaná polominiatura s bílými květy tvaru macešky a modrým okrajem, zatímco Dn-Zoriane Siaivo je standardní fialka se středně zelenými listy a modrými květy ve tvaru hvězdy s růžovým fantasy a bílým okrajem.
Pokud tedy někdo z neznalosti zdánlivě nesmyslná písmenka před názvem fialky vynechá, nebo, jak mám u některých polských prodejců podezření, opatří většinu z nich prefixem LE nebo RS, může způsobit řadu záměn a nedorozumění. Vyloučeny nejsou samozřejmě ani běžné neúmyslné chyby (záměny RS a RM nebo Dn a DS.
Osobně bych při koupi fialky doporučovala si vždy ověřit správnost názvu (mnozí prodejci uvádějí kromě přepisu název i v azbuce) a porovnat případnou fotografii s oficiálním popisem. Bohužel občas se najdou případy, kdy sběratel co do názvu svému zdroji bezmezně důvěřuje a fialku pod jménem, pod kterým ji koupil, šíří dál, přestože se ve skutečnosti jedná o úplně jinou odrůdu nebo o sport.
Faktem je, že mezi fialkami většinou nežije jen pěstitelka, ale také zbytek její rodiny. Jednou z věcí, na které si mé potomstvo stěžuje, je neustále
Důležité upozornění Dříve, než budete pokračovat ve čtení tohoto článku, věnujte, prosím, pozornost následujícímu upozornění. Za svůj poměrně dlouhý a pestrý život jsem získala vzdělání
Obsah Blíží se sezóna předpěstování rajčat a přesazování pokojových rostlin, tak jsem se konečně rozhodla dokončit článek o vhodném substrátu pro pěstování fialek. Co mají
Chtěli jste si ráno přispat, ale vzbudilo vás automatické osvětlení? Přes každodenní úklid vám neustále křupe perlit pod nohama? S obavou neustále sledujete teploměr a vlhkoměr i předpověď počasí? Nacházíte nalepené jmenovky na těch nejméně pravděpodobných místech? Nakupujete potraviny podle toho, zda se jejich obaly dají využít pro pěstování? Využili jste každý volný čtvereční centimetr prostoru pro pěstování a stejně neustále procházíte katalogy a sepisujete seznamy odrůd, které musíte mít?
Vítejete v klubu. Takový a ještě mnohem podivnější je život mezi fialkami.
Případné odkazy na jiné webové stránky jsou přidány pouze pro pohodlí návštěvníků a nejedná se o placenou reklamu.