Blíží se sezóna předpěstování rajčat a přesazování pokojových rostlin, tak jsem se konečně rozhodla dokončit článek o vhodném substrátu pro pěstování fialek.
Co mají společného rajčata a fialky? Právě, že skoro nic (snad jen to, že oboje milují přesazování). Jenže mnoho začínajících pěstitelů má k pěstování fialek podobný přístup jako k pěstování rajčat – tedy co největší květináč, co nejvýživnější substrát a potom intenzivní hnojení. Zahrnou své nově pořízené rostlinky spoustou lásky a péče, dopřejí jim v dobré víře to nejlepší – a za pár týdnů nešťastně koukají na živořící nebo dokonce hynoucí rostlinky.
V přírodě ale fialky rostou ve velmi „skromných“ podmínkách – často ve spárách mezi kameny v příkrém srázu nebo na kamenitém břehu horského potoka. Ve skutečnosti tedy potřebují jen malé množství substrátu relativně chudého na živiny. Základním požadavkem je na jedné straně schopnost udržovat rovnoměrnou vlhkost, na druhé straně vysoká prodyšnost.
Hlavním důvodem, proč jsem se článku na toto téma zatím vyhýbala je, že universální recept neexistuje. Většina pěstitelů tráví svůj život experimenty se složením substrátu a jejich úsilí často připomíná honbu alchymistů za kamenem mudrců. Tu přidají perlit, tu vermikulit, tu kompost, tu mech sphagnum, tu kostní moučku, tu kořen z mandragory a provaz z oběšence…
Ale vážně – jak se v tom všem vyznat?
Africké fialky je možné pěstovat klasickým způsobem ( jako běžnou pokojovou rostlinu v květináči s horní zálivkou), na knotech, kapilárních rohožích nebo i čistě hydroponicky. Kromě poslední zmíněné metody-čisté hydroponie bývá základem všech směsích rašelina. Ale pozor, není rašelina jako rašelina a fialka není rajče a také není azalka. Přírodní neupravená rašelina je pro pěstování fialek z důvodu nízkého pH naprosto nevhodná. Pokud doporučují rašelinu pro pěstování fialek ruské a ukrajinské pěstitelky, mají vždy na mysli pěstební substrát s upraveným pH, nikoli čistou přírodní rašelinu. V pěstebních substrátech, které nejsou určeny pro kyselomilné rostliny typu borůvky nebo azalky, je pH upravováno na vyšší hodnoty obvykle přidáním dolomitického vápence. Dříve si pěstitelé upravovali pH přírodní rašeliny sami, ale dnes je určitě jednodušší koupit si substrát už hotový. Ano, jenže který?
Mnoho lidí se nenamáhá číst ani složení potravin, které nakupují, natož aby se zajímali o složení substrátu, takže je možná překvapí, že více méně všechny komerčně prodávané substráty – ať už zahradnický, pro pokojové rostliny, pro pelargonie… a jak ještě jinak se ty barevné pytle, kterých je plné každé zahradní centrum jmenují, jsou na bázi rašeliny (s výjimkou opravdu specifických – jako třeba pro orchideje).
Substráty se liší jednak druhem a kvalitou použité rašeliny, jednak použitím dalších příměsí a hnojiv.
Druhy rašeliny
Jak už jsem zmínila, není rašelina jako rašelina. Nejsem odborník, ale pro zahradnické účely se většinou rozlišují tři druhy – vrchovištní (bílá) rašelina, přechodová a černá rašelina. Pro pěstování afrických fialek je nejvhodnější ta první, bílá, většina komerčních substrátů obsahuje směs různých druhů rašelin s převahou té černé. Takže pro naše účely rozhodně neplatí, že čím tmavší substrát, tím lepší, právě naopak. Čím tmavší substrát, tím více drží vodu a tím rychleji se rozkládá. Většina pěstitelů jako základ své směsi používá substrát pro výsev a množení, někdy ve směsi se substrátem pro pokojové rostliny.
Ale pozor, každý rašelinový substrát je potřeba vylehčit, aby se zajistil dostatečný přístup vzduchu ke kořínkům.
Perlit
K provzdušnění substrátu se nejčastěji používá perlit. Jedná se o horninu vulkanického původu, která po zahřátí vytvoří bílé kuličky. Při pěstování s běžnou zálivkou přidáváme asi 1/3 objemu perlitu, při knotové zálivce minimálně 50%, poměr záleží především na vlhkosti prostředí – já musím přidávat 70%.
Varování: Perlit obsahuje velké množství „prachu“, jehož vdechování je velmi škodlivé – doporučuje se ho tedy propláchnout, navlhčit, nebo při práci s ním používat respirátor.
Kvalita perlitu na našem trhu bohužel velmi kolísá, ideální je co nejhrubší struktura, příliš jemný perlit může i uškodit. V malém balení bývá k dostání v zahradnictví, větší balení (150 l) spíše koupíte na internetu.
Perlit
Čím hrubší zrnitost perlitu, tím lépe. Ideální je ho před použitím propláchnout a zbavit tak prachových částí.
Vermikulit
Opět přírodní minerál, který býval součástí tradičního receptu na substrát pro fialky v USA. K dostání je u nás v potřebách pro domácí mazlíčky. Na rozdíl od perlitu je schopný absorbovat velké množství vody a také živin, které pak znovu uvolňuje do substrátu. V poslední době od jeho používání většina pěstitelů afrických fialek upustila, osobně s jeho použitím nemám dobré zkušenosti, ale každý máme jiné podmínky a někomu vyhovovat může.
Z dalších populárních příměsí bych zmínila kokosové vlákno, o kterém podrobněji napíšu níže, u některých zahraničních pěstitelů oblíbený mech sphagnum a zejména v Rusku a na Ukrajině rozšířené polystyrenové kuličky. Poslední řešení zmiňuji jen pro úplnost, předpokládám, že v našich krajích nikoho ani nenapadne zamořovat přírodu dalšími zbytečnými plasty.
Pokud vám, jako mně, není úplně lhostejné ničení rašelinišť a rádi byste zvolili nějakou bezrašelinovou variantu, se na trhu začínají objevovat i substráty bez příměsi rašeliny. Pro mě zatím neprobádaná oblast, osobně jsem ještě žádný nevyzkoušela, v době, kdy jsem rašelinový problém začala řešit, se mi žádný sehnat nepodařilo, začala jsem proto používat směs kokosových vláken, perlitu a vermikompostu. Tuto směs (v mém případě v poměru 7 dilů perlitu : 3 díly kokosových vláken Plagron : 1 díl vermikompostu) se ale hodí spíše pro pěstování na knotech, bez knotu velmi rychle vysychá.
Důležité je pohlídat si kvalitu kokosového substrátu. Na trhu se najde ve formě tablet, briket i v sypké formě, důležité ale je spíš, zda je správně upravený pro pěstování rostlin. Levnější výrobky bývají dost často nedostatečně zbavené solí a rostliny v nich chřadnou a hynou. Celkově je v tomto případě důležitější než při jiných způsobech pěstování vyladění hnojení (existují speciální hnojiva pro pěstování v kokosovém substrátu). Mně se nakonec po mnoha experimentech osvědčil substrát Plagron Cocos Premium, šetřit se v tomto případě opravdu nevyplatí.
V neposlední řadě je třeba pamatovat na to, že i kokosový substrát poměrně rychle degraduje a mění pH, proto je časté přesazování nutností.
Klasický keramzit zná asi každý a těžko si přestavit, že by se v něm daly pěstovat rostliny s jemným kořenovým systémem, jako jsou africké fialky. Já jsem se k jeho použití dostala oklikou přes svůj další dlouholetý koníček – rostlinnou akvaristiku.
Firma Rataj nabízí jílový substrát Aquaclay Ground, který má vhodnou zrnitost. Substrát samozřejmě neobsahuje žádné živiny, je to čistě médium pro uchycení kořínků., takže je nutné doplnit vhodným hnojením. Nespornou výhodou je, že se nerozkládá, nedegeneruje, dá se použít opakovaně. Četnost přesazování je při jeho použití zvláště v případě standardů možné snížit. U miniatur je situace poněkud složitější – kořínky budou bez problémů a teoreticky můžete s občasným propláchnutím pěstovat bez přesazení neomezeně dlouho, ale jak je známo, minifialky rostou rychle a mají tendenci se měnit v „palmy“, takže se zmlazování či přesazování v kratších intervalech stejně nevyhnete.
Použitý substrát můžete propláchnout nebo vyvařit a opakovaně použít, což kompenzuje původně vyšší pořizovací cenu.
Proč jsem tedy od jeho používání nakonec upustila? Pěstitelům s většími sbírkami je důvěrně známý zvuk rozsypaného perlitu, křupajícího permanentně pod nohami. Bílé kuličky jsou při časté manipulaci s rostlinami všude a vytrvale vzdorují statečným pokusům o úklid. Samozřejmě, pokud se vám, na rozdíl ode mě a mých známých, daří udržovat v pěstírně podlahu bez poskvrnky, nebudete mít problém ani s jílovými kuličkami. Vy ostatní si představte místo bílých kuliček ty terakotové, které samozřejmě můžete vyluxovat nebo zamést stejně jako perlit, ale při jejich ceně to bude dost neekonomické. Kromě toho pod vaší vahou nepovolí a mohou snadno poškodit podlahovou krytinu.
Jak už jsem zmínila výše, substrát vůbec žádné živiny obsahovat nemusí (keramický), anebo jen v omezené míře (pokud si směs mícháte sami). Komerčně prodávané substráty ale vždy nějaké živiny obsahují – ať už ve formě minerálního hnojiva nebo organického (kompostu).
Zmíněný substrát pro výsev a množení obsahuje jen malé množství živin, ale je třeba dbát zvýšené ostražitosti při používání jak substrátů pro pokojové rostliny, tak zejména těch prodávaných v growshopech. Přestože bývají mnohem kvalitnější, než ty běžně dostupné v kamenných obchodech, jsou primárně určené pro pěstování rychle rostoucích, na živiny náročných rostlin (jako to naše rajče, které často mívají na obrázku) a pro fialky jsou svým složením v neředěné formě nevhodné.
Hnojení je dalším velkým tématem při pěstování fialek a určitě si zaslouží samostatný článek, zde se omezím jen na souvislost se složením substrátu.
Jsem už trochu pamětník, takže jsem měla možnost pozorovat, jak se léty názory fialkářské společnosti na vhodné složení hnojiva mění. Podobně jako u sobstrátu, i u hnojiva, má každý fialkář své vlastní preference. Jednou se nějaký ruský pěstitel na výstavě fialek vyjádřil v tom smyslu, že složení substrátu a metody pěstování se od jednoho vystavujího k druhému často velmi liší, a každý z nich bude přísahat na to, že jen ten jeho způsob je nejlepší, přesto jsou nakonec výsledky velmi podobné a rostliny výborně prosperují v nejrůznějších podmínkách.
To nejdůležitější, co bych ráda zdůraznila je, že otázku hnojení mnoho (nejen začínajících) pěstitelů silně přeceňuje. Kdykoli mají pocit, že se jejich rostlinám nedaří (nebo nekvetou podle představ), první, po čem se shání, je nějaké zázračné hnojivo. Znovu tedy připomínám, že africké fialky mají velmi nízkou spotřebu živin. Někteří pěstitelé dokonce rostliny vůbec nepřihnojují a rostliny jen častěji přesazují do čerstvého substrátu.
Pěstitelé třeba balkonových rostlin jistě znají granulovaná minerální hnojiva (třeba speciálně pro muškáty nebo pelargonie) nebo hnojivé tyčinky, z kterých se živiny uvolňují postupně a nutnost pravidelného přihnojování se snižuje nebo úplně odpadá. Někteří fialkáři takto zkoušeli přidávat do substrátu hranule hnojiva Plantacote – sama jsem nezkoušela a z toho, co jsem četla a viděla, se to moc neosvědčilo, velmi často docházelo i při opatrném dávkování k přehnojení.
Přidávání kompostu, zvláště při pěstování v na živiny chudém kokosovém substrátu, je určitě vhodnější varianta, ale pozor – není kompost jako kompost. Osobně bych se vyhnula domácímu kompostu – kromě toho, že většina z nás se sotva obtěžuje provádět zkoušku zralosti a existuje riziko, že nedostatečně uležený kompost rostlinky spálí, je ještě velká pravděpodobnost, že si ze zahrádky donesete také nevítané hosty – jak nevítaný hmyz (třeba smutnice) tak nějaké patogeny nebo semena plevelů, která nedokonalé kompostování přežila. Zamoření smutnicemi není vyloučené ani při nákupu komerčně prodávaného kompostu, často si je můžete přinést s jakýmkoli substrátem z obchodu, ale většinou bývají ošetřené insekticidem. Já osobně používám vermikompost z growshopu a se smutnicemi problém nemám, i když se občas nějaká vyskytne.
Na myšlenku použití granulovaného hnoje nebo slepičinců mě přivedla paní Hancocková (fialky Buckeye), která doporučovala použití kravského hnoje v nějakém rozhovoru, který jsem s ní četla. Vyzkoušela jsem (samozřejmě opatrně – podle velikosti květináče 1-3 granulky), rostlinám to určitě neublížilo. Já ale pěstuji hlavně miniatury a ty, alespoň se mi zdálo, trochu moc narostly a protože mám celkově místo omezené a ani ze standardů nemám v úmyslu pěstovat americká „kola od vozu“, dávám přeci jen přednost přesnějšímu dávkování v zálivkové vodě.
Důležité upozornění Dříve, než budete pokračovat ve čtení tohoto článku, věnujte, prosím, pozornost následujícímu upozornění. Za svůj poměrně dlouhý a pestrý život jsem získala vzdělání
Fialky jsou napadány celou řadou chorob a škůdců, z nichž nejčastější jsou mšice, třásněnky a různé druhy roztočíka. Ten nejběžnější škůdce ale překvapivě nepochází z
Psaní o chorobách a škůdcích jsem se zatím vyhýbala ze dvou důvodů – jednak v této oblasti kromě periodických problémů s padlím a třásněnkami
Bylo by krásné, kdyby existoval jeden jednoduchý spolehlivý návod, jak úspěšně pěstovat africké fialky, jenže bohužel nic takového vám poskytnout nemohu.
Aby člověk vypěstoval zdravé, souměrné, bohatě kvetoucí rostliny, musí všechny obecné rady a doporučení přizpůsobit svým konkrétním podmínkám, jako jsou osvětlení, teplota, vzdušná vlhkost, kvalita vody a podobně.
Také já neustále experimentuji a hledám inspiraci u jiných pěstitelů, především ruských, ukrajinských a amerických.
Ne všechny mé pokusy končí úspěchem , dopouštím se omylů, nevyhýbají se mi choroby ani škůdci. O tyto své zkušenosti se s vámi zde chci podělit.
Případné odkazy na jiné webové stránky jsou přidány pouze pro pohodlí návštěvníků a nejedná se o placenou reklamu.
